Chovatelská stanice z Tatarských Lipek

Vítejte na stránkách chovatelské stanice z Tatarských Lipek, zabývající se chovem psího plemene anglický špringršpaněl.


20. 10. 2019Bonie z Tatarských Liepk - Ahoj lidi, tady zase Viki, zdravím z pelíšku. Musím vám něco říct. Měla jsem krušný období a moje rodina se mnou. Při kontrole u nejlepší veterinářky na světě se zjistilo, že mám nádor na mléčný liště, kde to je, se mě neptejte, prostě někde v břiše. Tak jsem musela na operaci a už nemůžu mít štěňátka. Bylo to na pytel, ale víte, co bylo fajn, konečně mě vzali do postele, To jsem si myslela, že je se mnou konec, protože tam fakt, ale vopravdu nesmim za žádnej okolností. Ale dobrá zpráva je, že už  jsem v pořádku, užívám si pohody, lesa a honění všeho chlupatýho. Dohledávám zvěř myslivcům ze širokýho okolí, jezděj si pro mě jak pro nějakou královnu. A teď ta další úžasná zpráva -  jelikož si naši nechali moji dceru z druhého vrhu, stalo se, a teď se všichni držte,  že budu babičkou.

Dcera se jmenuje Bonnie z Tatarských Lipek a je mazel, hodná k lidem a k domácím zvířátkům, protože ví, že co je doma, to se neloví. Zato v lese honí srnky, zajíce a koroptve. Miluje plavání a samozřejmě kačenky v rákosí. Výstavy teda ráda nemá, to by byla radši v lese, ale agility a cvičák, to ji baví. Zkoušky vloh zvládla na jedničku, všem to tam natřela. No, a jelikož je to krasavice po mně, tak  došlo k tomu, že Bonnie taky vzali na vejlet, někam k Plzni, za Latinem od Stroupinského potoka, no a tam si Bonnie a Latin padli do oka. Teď se všichni těšíme, až se ty hnědobílé kuličky narodí. Bude to někdy na přelomu října a listopadu, takže o pestrý podzim máme  postaráno. Připravují jí doma pro štěňátka betelný bydlení. Koukněte do fotogalerie na fotky, něco tam zase přibylo, hlavně fotky Bonnie. Bon sice bydlí se svojí lidskou smečkou v Budíkovicích, kousek od Třebíče, ale nebojte se, vídáme se hodně, mám to pod kontrolou.

Taky koukněte na Bena z Tatarských Lipek, je to můj syn, pohodář a krasavec, vhodný ke krytí. Má  bezva život se svým páníčkem v lese, to by mu mohl každej pes závidět. Vede rodinný život se svojí lidskou smečkou, blbne s dětma, rád plave, je to hlídač. Zkoušky vloh má za sebou a připravuje se na další loveckou kariéru. 


22. 1. 2018 – Tak a je to venku. Celkem osm hnědobílých macků, šlo to ztuha, venku vánice jak se na zimu sluší, začalo to o půlnoci. Ale měla jsem u sebe svého Fanouše a ještě paničku, tak jsem to zvládla na jedničku. Pět holek a tři kluci. Jdu je olízat a trochu si schrupnout.


20. 12. 2017 - Ahojte lidi, dlouho jsem se neozvala, ale nemyslete si, že jsem se flákala. To byl samej les, lov, liška, zajíc a spousta další divé zvěře, znáte to. No a teď by se zdálo, že přišla zima a budu pokračovat v lítání po lese. Omyl. V listopadu mě zase Fanouš vyvezl. Zase za Alanem Červený dub, už se přece známe. A co byste řekli. Ano, správně. Budou štěňátka, už jsme byli i na ultrazvuku. Tak mi kolem dvacátýho ledna držte tlapky. A kdybyste měli nějaký nápady na jména, která začínají na písmeno B, pište mi, prosím, na facebook, ať je z čeho vybírat.


13. 1. 2017 - Nastal ten velkej den. Byla to fuška, to vám teda povim. Pomáhal mi Fanouš a řekla bych, že z toho byl víc na větvi než já.  První štěně se narodilo na křesle, ani nevím jak k tomu došlo. Najednou bylo venku. A pak dalších sedm, už v kotci.  Pět kluků a 3 holky. Teď teprve začne pořádnej šrumec. 


20. 12. 2017 - Ahojte lidi, dlouho jsem se neozvala, ale nemyslete si, že jsem se flákala. To byl samej les, lov, liška, zajíc a spousta další divé zvěře, znáte to. No a teď by se zdálo, že přišla zima a budu pokračovat v lítání po lese. Omyl. V listopadu mě zase Fanouš vyvezl. Zase za Alanem Červený dub, už se přece známe. A co byste řekli. Ano, správně. Budou štěňátka, už jsme byli i na ultrazvuku. Tak mi kolem dvacátýho ledna držte tlapky. A kdybyste měli nějaký nápady na jména, která začínají na písmeno B, pište mi, prosím, na facebook, ať je z čeho vybírat. 


15. 12. 2016 - Tak se potvrdilo, že budu mít opravdu štěňátka. Představte si, že mě vzali na ultrazvuk. Na jedný straně břicha těch srdíček  napočítali pět. Jestli jich bude pět i na druhý straně, tak budeme muset hodit kotec do štoku.  Fanouš o mě pečuje a  kupuje mi těhotenský granule. Sice mi trochu užírá kočka, ale já se s ní rozdělím. Ta velká událost by měla nastat v půlce ledna. Těšte se. Moje rodina už se nemůže dočkat.


24. 11. 2016 - Finke River hlava - detailAhoj, tak jsem tady. Jmenuji se Finke River Ikar´s Flight, to je ale dlouhý jméno, co? Tak mi říkají Viki. Ono když se rozběhnu za srnkou a měl by na mě Fanouš zavolat Finke River Ikar´s Flight, tak já už bych měla z tý srnky dávno uvařenou svíčkovou. Ale jak zařve „Viki“, tak se i zastavím a vrátím. Teda většinou.

Jo, ptáte se, kdo je Fanouš. Fanouš je můj páníček. Je to myslivec, má rád les a lov. Fanouš mě dostal ke kulatejm narozeninám. Jednoho krásnýho odpoledne ho naložili do auta, prej ať shodí modráky, na nic se neptá, vezme si svačinu, do ruky mu dali lahváče, aby mu cesta líp utíkala a hlavně moc nemluvil a vyrazili na tajnej dlouhej vejlet. Samozřejmě že mluvil a ptal se. Ale nic mu neřekli. Jen že je to překvapení k narozeninám.

Blížili se přes Zlín ke slovenskejm hranicím, zrovna v době, kdy tam muničák tejden zpátky udělal kráter do hlíny. Byly toho plný noviny. Tak si Fanouš myslel, že si jede pro nějakou levnou flintu. Omyl. Přála bych vám, abyste ho viděli, když otevřel dveře a viděl mě a mejch dalších už nevím kolik sourozenců v kotci. Jedno velký chlupatý klubko a do toho moje mamka.

Zalapal po dechu, nevěděl co říct a to von Fanouš moc často nemá. Většinou je k nezastavení. Ale jelikož je to formát, tak tu pusu zase zavřel a vybral si. A vybral si MNĚ.  Finke River Ikar´s Flight narozenou dne 8. srpna 2014.

Cesta do mýho novýho bydliště, řeknu vám, nic moc. Na jízdu autem mě neužije. To radši lítám po lese. Taky jsem to dala jasně najevo tím, že jsem všem ukázala, co bylo k večeři. No zvládli jsme to, Fanouš se po cestě dostával z toho šoku. To se poznalo tak, že pomalu začínal zase mluvit.

Bydlím teda v obci Dolní Vilémovice, mám krásnej kotec a kamoším s černobílou kočkou. Po nějaký době Fanouš zapomněl, že nesnáším cestu autem. A začal mě vozit. Na myslivecký zkoušky a na výstavy.

A pak jsme jednou jeli někam strašně dlouho, až k polskejm hranicím a tam na mě čekal Alan Červený dub. Co jsme dělali, popisovat nebudu, ale vypadá to, že z toho budou štěňátka. Těšte se. Dám vědět.

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.